Stárneme, neboť naše buňky mají paměť a obnovují se pouze určitý počet cyklů.
Z těla Gilgameshe-Nephilim, nalezeného v obrácené pyramidě u řeky Amazonka, vědci extrahovali z DNA část kódu, která buňkám maže paměť, po požití speciálního roztoku. A to vždy ve vlnách, tedy např. ze 5 na 4. (Pozn. autora - tento kód musí být začleněn do DNA před oplodněním a to z obou stran, spermie + vajíčko. Gilgamesh měl kód začleněný pouze z jedné strany.)
A tak nám již neplatí Genesis 6:3, kde Bohové, k obrazu svému, vytvořili Homo sapiens sapiens, jehož ducha, skrze DNA, načasovali na sto a dvacet roků života.
Mezitím nesmrtelný člověk žije, a roky utíkají. Lusknutím prstu se ocitá v 50 letech, druhým lusknutím v 500 letech a pořád žije. Buňky se stále obměňují, ale i paměťové buňky a nové informace vytlačují staré. Tedy již si dávno nepamatuje co bylo před 100 lety, natož před 500 lety. Nespočítaně se z hodného člověka stal zlý člověk, nebo obráceně. Je to jedno, stejně si to již nepamatuje. Zkrátka za tu dobu je to mnohokrát zcela obměněný charakter i intelekt v původním těle.
Tedy jaká je výhoda být nesmrtelný?